Vladimír Novák / Kresby a malby z let 2017 – 2019

V dílech Vladimíra Nováka z posledních let se malíř, na své výjimečné a také do značné míry osamělé cestě, dostává k obrazům, v nichž spontánně, téměř ve vteřině objevené tvary a barvy vstupují do dialogu s nadčasovými motivy sahajícími od jistoty výtvarníka ke konstrukcím architekta a obřadným figurám tanečníka.

Novákova díla mají svá hluboko uložená východiska a trajektorie, jak v malířově životě, tak v osudech a příbězích dějin umění a jejich žánrech. V malbách a kresbách z posledních let tak v Novákově tvorbě vystupují motivy, jejichž geneze prochází celým jeho dílem a sahá až do doby jeho tvůrčích počátků v šedesátých letech minulého století, kdy se malíř poprvé dostal do Itálie, a to jako statista divadelních představení komponovaných na téma comedie del arte. Itálie se Vladimíru Novákovi stala kotvou mnohokrát úspěšně uplatněnou v turbulencích jeho pozdějšího života a díla.

Čím více se v jeho díle dostávaly do dialogu protikladné principy výtvarného vyjadřování, tím více se přibližoval a přibližuje italským inspiracím, a to jak v námětech a v tématech, tak ve výraze. S italským prostředím zesiluje v Novákových kresbách a malbách téma figury jako centra napětí smyslových a abstraktních poloh výtvarného myšlení a vyjadřován. Postavou se Vladimír Novák dobírá k obřadu, k vědomí místa, k zakotvení dynamických forem obrazového vyjádření spojených s protiklady prostoru a času, věčnosti a pomíjejícnosti.

Žádné jiné místo neposkytlo Vladimíru Novákovi tolik přitažlivosti jako Itálie, aby se sem neustále vracel, a to jak ke své ženě, kterou zde nalezl, tak k významům, ke kterým dospěl ve svém pražském ateliéru. Soubor Novákových kreseb a maleb z poslední doby vznikl zdánlivě tak, jako by Itálie měla potvrdit Novákovu cestu inspirovanou objevy a destrukcemi struktur umění tváří v tvář gestu, tvaru znaku, cestu, do které zasáhly mementa absurdity v literárních dílech Samuela Becketta, stejně jako deformace lidské postavy v dílech Francise Bacona, a mnoho dalšího, co má rodokmen stylových tendencí sahajících od abstrakce, či informelu k neorealismu a neoexpresi.

Jestliže dynamika barev, ploch a skvrn Novákových obrazů se stále navrací k šťastným prožitkům z dětství a mládí stráveným na kopci Pšaňák u Blšan, získává postava jeho obrazů osudové významy jeho osobního zápasu s pomíjivostí, možná analogicky tomu, co vedlo řadu italských umělců a archetypálních postav jejich děl ke zkušenostem comedie del arte směřující apoteózou smíchu a her k obřadům, karnevalům a maskám uplatněným v úchvatných vizích spojujících radosti těla a krásy světa s marností.

Tomáš Vlček – kurátor výstavy

28. 6. – 1. 9. 2019 / úterý – pátek 10:00 – 17:00 / sobota – neděle 12:00 – 17:00
vernisáž: 27. 6. 2019 / 17:00 hod.

Fotky z vernisáže